1. díl – Měla bych se učit, ale …

girl-nerd-clipart-5

Prokrastinuju. Prokrastinace je chronická tendence odkládat plnění nepříjemných úkolů a povinností. Já stoprocentně prokrastinuju. Skáču mezi prací a učením, ale ať už dělám, co dělám, myslím při tom zrovna na to druhé. Absolutně NIC se mi nechce.

Také jsem si četla o syndromu vyhoření a myslím, že disponuji příznaky:

  1. Prožitek vyčerpání, únava
  2. Úzkost
  3. Poruchy soustředění
  4. Nespokojenost
  5. Tendence k návyku na psychoaktivní látky (pokud se počítá čokoláda a vanilkové latté)

Zkouškové období začalo a profesoři nehledí na to, že já a mí spolužáci studujeme externě (kombinované studium). Přednášky máme jeden víkend v měsíci, tudíž veškeré učivo musíme pochopit a pohltit, nebo se jím nechat pohltit, samostatně, což někdy není nejjednodušší záležitost, hlavně když nemáte dostatek motivace a raději si počítáte vlasy, než abyste se učili.

Když mi bylo 6 let, bylo to jednoznačně mnohem snazší, nebo alespoň jsem byla více motivovaná. Brala jsem si dokonce domácí úkoly navíc, paní učitelka mě zbožňovala. V Čítance jsem měla samé jedničky a spoustu hvězdiček, což byl můj tehdejší největší úspěch a nic víc jsem ke štěstí nepotřebovala. Jedničky, hvězdičky, a postavičky superhrdinů (které mimochodem miluju dodnes).

No, pozitivní je to krásné počasí venku, takže když prokrastinuju, můžu prokrastinovat venku v parku na bruslích. Také při tomto krásném počasí máte tolik plánů, že nevíte, co udělat první a nakonec neuděláte nic? Proto jsem milovala letní prázdniny na střední škole. Nemusela jsem dělat nic, a přesto jsem se cítila naplněná. Ach, to byly časy!

Ale už vážně musím jít. Musím se učit… Nebo možná za chvíli, hurá na brusle!

S láskou,

Vaše Olívie ♥

5 komentářů u „1. díl – Měla bych se učit, ale …

Napsat komentář